Kormidlo mého života se po absolutoriu střední školy na jistou dobu otočilo technickým směrem. Člověk se mohl realizovat a využít své znalosti a dovednosti, které se úročily. Výroba jednoúčelových číslicových strojů mně zcela učarovala. Elektronika byla alfou a omegou v mém zaměstnání i doma v mé elektrodílně. Přišel však zlom v politice naší země a tím se otevřel i svět západu s jeho technikou a novými možnostmi. Technické obory se vydaly směrem, kterému jsem nechtěl rozumět. Vznikaly polotovary, které bylo potřeba jen kompletovat. Nějakou dobu jsem ještě opravoval číslicové obráběcí stroje, ale touha po změně byla větší. Přišlo několik příležitostí, které jsem využil a byly pro mě velkou školou života. Pedagog, politik, IT pracovník, designér. Pokaždé nová práce a nové poznatky.
V oblasti managementu řízení IT služeb ve školství, v roli pedagoga, nebo politika jsem objevil zásadní význam morálního aspektu v životě člověka. Toto vědomí významu ve mně posiloval skauting, který se stal mým velkým koníčkem a provází mě od prvního zaměstnání až do současnosti.
Pocházím z rodu, ve kterém se slovo umění skloňovalo ve všech pádech. Děd Miroslav maloval obrazy a fotografoval a můj otec Miroslav sbíral medaile a uznání za umístění v soutěžích za umělecké fotografie. Jeho koníček se stal řemeslem. Měl jsem tedy vzory a učitele, kteří mě vedli k poznávání krásy. Učitelé to byli vlídní, ale důslední – neodpouštěli mi povrchnost a přehlížení z mého pohledu drobných detailů. To platilo pro mé malování i fotografování.
Lze říci, že jsem část svého dětství prožil mezi mokrými stoly, vyvolávacími tanky, zvětšovákem a leštičkou. Takovou školu bych přál každému fotografovi. V černé komoře vznikala a ještě vznikají velká díla a výtvarníkovi to moc prospívá a vnímá díky tomu mnoho souvislostí. Umění a technika se v mém životě často setkávaly při spolupráci nad inovačními postupy v ateliéru a fotokomoře mého otce, nebo v mé práci grafika a designéra webových stránek. Za to mohu děkovat mým skvělým učitelům a mistrům v technických oborech.
Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. To platí i v mém případě, když jsem se rozhodl pokračovat v tom, co mě provází od útlého dětství, a to je fotografování.
Mistři fotografie říkají: „Fotografem se člověk nestane tím, že vystuduje školu či získá certifikát – fotografem se člověk musí narodit“. A já doplním, že dobrý fotograf musí umět vidět krásné věci i v těch nejmenších maličkostech. Ono totiž skutečné umění fotografa nespočívá jen v nákupu složitých dekorací, techniky a vytváření umělých scén, ale v objevení a zjevení krásy kresby světla v každodenním životě.
Ve volném čase připravuji Podcasty z vlčáckého doupěte
Podcasty nejen pro členy a členky 14. oddílu sv. Františka z Assisi.
Dobrodružná cesta skautingem, odkrývání historie, listování minulostí, hledání smyslu a podstaty skautingu.