Fotografie mě provází od dětství
Pocházím z rodiny, ve které měly výtvarná tvorba a fotografie své pevné místo. Děd Miroslav maloval a fotografoval, můj otec Miroslav se věnoval umělecké fotografii a za svou práci získával ocenění ve fotografických soutěžích. Jeho koníček se postupně stal řemeslem.
Část svého dětství jsem proto prožil mezi mokrými stoly, vyvolávacími tanky, zvětšovákem a leštičkou. Fotografie pro mě nezačínala hotovým obrázkem. Viděl jsem celý proces jejího vzniku – od fotografování až po chvíli, kdy se obraz objevil na papíře v černé komoře.
Měl jsem učitele vlídné, ale důsledné. Neodpouštěli mi povrchnost ani přehlížení věcí, které jsem tehdy považoval za nepodstatné detaily. Platilo to při fotografování stejně jako při mých prvních výtvarných pokusech.
Technika a fotografie se u mě vždy potkávaly
Po střední škole se moje profesní cesta na nějakou dobu vydala technickým směrem. Pracoval jsem při výrobě jednoúčelových číslicových strojů a elektronika se stala součástí mého zaměstnání i domácí dílny. Později jsem se věnoval také opravám číslicově řízených obráběcích strojů.
Po roce 1989 se technický svět rychle měnil a já postupně hledal jinou cestu. Během dalších let jsem prošel několika profesemi a prostředími – pracoval jsem jako pedagog, v IT, věnoval se grafice a designu a získal zkušenosti také ve veřejném životě.
Na první pohled jsou to rozdílné obory. Mně ale daly něco, co při své práci využívám dodnes: technické myšlení, schopnost hledat řešení, pracovat s lidmi a nést odpovědnost za výsledek.
Od roku 1994 profesionálně s fotografií
V roce 1994 jsem začal pracovat jako asistent fotografa. Nebyla to jen technická pomoc při fotografování. Mým úkolem bylo dívat se na scénu ještě jinýma očima než fotograf a všímat si toho, co mohlo výsledný snímek ovlivnit.
Hlídal jsem světlo a stíny, vlasy, oblečení, polohu rukou, výraz i další drobnosti. Co bylo možné upravit před fotografováním, upravilo se na místě.
Právě tehdy jsem si osvojil zásadu, kterou používám dodnes: co lze napravit před stisknutím spouště, je lepší napravit na místě než později v počítači.
Zkušenosti z asistence se postupně spojily s tím, co jsem znal z otcova ateliéru a fotokomory, i s technickými znalostmi, které jsem získal během předchozí profesní dráhy.
Od roku 2000 pod vlastním jménem
Od roku 2000 podnikám pod vlastním jménem. Fotografuji svatby, rodiny a portréty, školy a školky, kulturní události i zakázky pro firmy a obce. Vedle fotografie se věnuji také videu.
Technika se za tu dobu změnila téměř k nepoznání. Princip fotografie ale zůstává stejný. Fotoaparát sám nerozhodne, odkud přijde světlo, co v obraze ruší, kdy člověk na okamžik změní výraz nebo kdy se odehraje situace, která se už nebude opakovat.
Právě proto pro mě fotografie nikdy nebyla jen otázkou fotografické techniky.
Technika je prostředek, ne cíl
Moje technické a výtvarné zkušenosti se během let stále prolínaly. Využíval jsem je při práci v ateliéru a fotokomoře, později v grafice, při tvorbě webových stránek, při práci s digitálním obrazem a dnes také při videu a zvuku.
Moderní techniku používám rád a sleduji její možnosti. Sama o sobě ale dobrou fotografii nevytvoří.
Fotograf musí především vidět – světlo, člověka, vztah mezi lidmi, prostředí a někdy i malou věc, které si ostatní vůbec nevšimnou.
Tohle mě učili už můj děd a otec. A po letech praxe zjišťuji, že právě to je jedna z věcí, které se ve fotografii nezměnily.
Kroměříž je můj domov
V Kroměříži žiji a pracuji a od roku 2000 zde také podnikám. Za tu dobu jsem fotografoval pro místní rodiny, školy, firmy, obce a další klienty.
Fotografuji samozřejmě i mimo Kroměříž a po celé České republice. Kroměříž ale není jen jedna z lokalit, kam přijedu fotografovat. Je to prostředí, které znám a ve kterém jsem doma.
A když zrovna nefotografuji
Důležitou součástí mého života je dlouhodobě také skauting. Naučil mě odpovědnosti za druhé, práci s lidmi a významu hodnot, které se obtížně měří, ale o to více se projevují v každodenním jednání.
Ve volném čase připravuji Podcasty z Vlčáckého doupěte – vyprávění nejen pro členy a členky 14. oddílu sv. Františka z Assisi. Věnuji se v nich dobrodružné cestě skautingem, historii, vzpomínkám a hledání smyslu a podstaty skautingu.
